Posledním hráčem naší rubriky je Petr Česák. Petr je v osobním životě kluk do nepohody a vždy je s ním sranda, velmi si vážím jeho upřímnosti a racionálního pohledu. Zároveň vždy umí říct svůj názor, a vzít si slovo v těch nejdůležitějších momentech, aby mužstvo usměrnil tím správným směrem. Petr prošel v dorosteneckých letech různým hostování, ale vždy ho to táhlo zpět do Libčic, kde je kmenovým hráčem, aby mohl pokračovat v úspěšných šlépějích svého otce Antonína . Během pár let se stal mozkem týmu s citem pro hru a překvapivým řešením situací. Svoji touhu po vítězství dokáže přenést na celé mužstvo, nezáleží jaký s ním hrajete sport, vždy na něm vidíte radost ze hry a touhu po vítězství. Petr patří mezi Libčické odchovance a srdcaře, kteří dotáhli Libčice do 2.ligy. Zároveň se jako správný lídr angažuje v podpoře a růstu tohoto klubu. Právě díky Petrovi můžeme číst články na těchto webových stránkách, o které se stará, spravuje a které sám píše. Za všechny tyto aktivity Petrovi děkujeme.
Sportovní část:
1) Kdy a jak jsem se dostal k házené?
Tak to je taková libčická klasika – 1. třída na základce a nábor vedl můj táta a Franta Weigner. Takže proslulá libčická líheň, viz Křížák, Weigy, Bob a Kéma 🙂 Jinak mě házená utvářela již od útlého dětství, v naší rodině to nešlo jinak…
2) Kolik let hraješ házenou, měl jsi nějaké přestávky? V jakých klubech jsi působil?
Jesli to kluci dobře spočítali, tak to je 22 let. Je to kus života. Přestávky jsem neměl, když nepočítám 3 týdny, co jsem chtěl s házenou praštit v žácích, což byla pěkná blbost, a pak bohužel nucená roční pauza po operaci ramena. Klubů jsem moc nevystřídal, protože mám pomalou adaptaci na nové prostředí 🙂 První zkušenost v jiném klubu byla na Aritmě, za což jsem vděčný, protože to byla velká škola. V dorostu jsem se přesunul na Duklu, kde jsem prožil největší házenkářský růst a vlastně z toho těžím dodnes. Následovalo osudové zranění a plně rozvinutá kariéra v Libčicích 🙂 Krátce jsem ještě hostoval na Praze 4 v době, kdy Libčice nehráli 2. ligu. Nutno říci, že ve všech týmech jsem byl pouze na hostovačce, pač Libčice jsou pro mě top 🙂
3) Byla házená vždy sport číslo jedna, nebo jsi hrál/hraješ ještě další sporty závodně?
Házená byla a asi už zůstane sportem mého srdce. I když všechno mohlo být jinak. Na jednom z prvních tréninků na fotbale jsem dostal dělovku do břicha, po nahození vyraženého dechu jsem utřel slzy a mazal domů. Víc mě na fotbale neviděli. Druhá sranda byla na všestrannosti v místním Sokole, kde jsme si místo cvičení zapisovali alfa a beta vlny mozku a jak správně přejít žhavé uhlíky. Po předložení zápisků doma jsem již nedostal svolení na další návštěvu kurzu místního šamana. Takže vlastně stačilo málo a mohl ze mě být fakír nebo libčický Messi.
4) Co pro tebe házená znamená?
Hooodně těžká otázka. Dřív jsem myslel, že skoro všechno, ale jak člověk stárne, tak se těžiště priorit přesouvá jinam. I tak ale vyplnila velkou část mého života a v nejbližší době to nebude jiné. Psát o kamarádech, radosti ze hry, vítězství ale i porážkách je snad zbytečné. Kdo mě zná, ví, co všechno za tím stojí…
5) Co ti házená dala a vzala?
Mně házená jenom dávala 🙂
6) Co považuješ za svůj největší sportovní házenkářský úspěch?
Individuální? Asi diplom za nejlepšího hráče na turnaji žáků v Příbrami 🙂 Spíš upřednostňuju týmové úspěchy, takže postup Libčic do 2. ligy, kdy jsem měl tu možnost s tím taky trochu pomoct. Ale pevně věřím, že tahle parta ještě na svůj největší úspěch čeká.
7) Jaké máš do budoucna další házenkářské cíle?
V krátkodobém horizontu vyhrát s Libčicema 2. ligu. Ve střednědobém horizontu vzkřísit mládež v Libčicích. A v dlouhodobém horizontu je cílem bavit se házenou a vším okolo do sklonku mého, jistě veselého, života.
8) Měl jsi někdy sto chutí s házenou praštit? Proč?
Mimo jednoho okamžiku v telecích letech v žácích jsem na tuto myšlenku již nenarazil. Naopak jsem se více a více ujišťoval, že házená byla správná volba.
9) Jak vnímá házenou tvoje nejbližší okolí (přátelé, rodina)?
Pozitivně, s velkým pochopením a tolerancí. Házená je jako milenka. Musí se umět skloubit milostný trojúhelník s přítelkyní (manželkou) tak, aby všechny strany byly spokojené… Od rodiny jsem měl vždy maximální podporu, za to jim patří velký dík.
10) Co bys vzkázal malým dětem, které se rozhodují, zda je házená ten pravý sport?
Dejte jí šanci!
Osobní část:
1) Jsi ženatý/zadaný? Jak dlouho? Nějaké děti?
Zadaný, již neuvěřitelných 9 let (myšleno v kuse) 🙂
2) Kde bydlíš a odkud pocházíš?
Aktuálně bydlím v Kralupech. Nicméně pocházím z Libčic a výhledově plánuji návrat do rodné vesnice.
3) Jaké jsou tvoje oblíbené aktivity mimo házené?
Rád testuju nové věci – ať už jídlo, pití, jiné kultury nebo země. Nejvíc si odpočinu v liduprázdné přírodě, ideálně aspoň 2500m vysoko. Takže vysokohorské treky v bohem zapomenutých krajinách.
4) Jaká byla poslední dovolená?
Rozlišuju dovolenou na rodinnou a čundráckou. Ta rodinná byla na Šumavě s kolem a byla výborná. Poslední čundr byl po Makedonii s dobytím nejvyšší hory.
5) Kam by ses chtěl v budoucnu podívat? Jaká země tě láká? Ideální dovolená?
Kamkoli, kde jsem ještě nebyl, ať už to bude v Čechách nebo v zahraničí. Dovolená je taková, jakou si ji uděláme, takže všechny naše dovolené jsou super. Když si trochu pustim fantazii na špacír, tak bych rád v dohledné době navštívil všechny světové kontinenty a zdolal minimálně 5 tisícovku. Políčeno mám na Elbrus.
6) Kdyby ses měl charakterizovat jako nějaké zvíře, jaké by to bylo?
Tuhle otázku fakt nemám rád. Ale před nějakou dobou jsem četl o Rosomákovi. Myslím, že to na mě docela sedělo 🙂 Krátká edukativní vsuvka, pro nedočkavé přeskočte na otázku č. 7 🙂 Ve staré švédštině se rosomákovi říkalo fjellfräss, tedy horská kočka, což se dostalo do němčiny, kde se rosomák označuje jako Vielfraß, neboli hltoun. Tady se cítím spíše jako hltoun, ale pokračujeme… Finské jméno rosomáka zní ahma, což znamená nenasyta. Východní Slované nazývají rosomáka rosomacha, což může, stejně jako české a polské jméno rosomák/rosomak, pocházet z finského rasva maha (tlusté břicho). No seděl mi více ten nenasyta a hltoun, ale po dobrém jídle je i to bříško větší 🙂 Podobně je na tom maďarština, kde se rosomák překládá jako rozsomák a torkosborz, což znamená nenasytný jezevec. Frankofonní obyvatelé Kanady nazývají rosomáka carcajou, podobně jako indiánský kmen Innuů. Anglický název wolverine pravděpodobně znamená malý vlk. Takže ve zkratce jsem hltoun a jedlík, který má z toho občas větší bříško, zároveň jsem dost silný a chytrý jako malý vlk. Prostě takový mix.
7) Pracuješ nebo ještě studuješ? Jaké máš zaměstnání, co studuješ? Jakou práci budeš dělat za 5 let?
Zaplaťpánbůh už nestuduju. Užil jsem si dost. Pracuju v IT jako business analytik ve finančním sektoru. Za 5 let je jedno, co budu dělat, hlavně, že mě to bude bavit…
8) Jaké jsou tvoje silné a slabé stránky?
Lidi to neradi píšou, ale já to sem klidně hodím. Každopádně je to jen můj subjektivní dojem. Jako silné stránky považuji houževnatost, improvizaci a smysl pro humor. Jako slabé stránky vidím malou empatii, neprůraznost a určitou sobeckost.
9) Kdyby sis měl vybrat, z čeho by se skládalo ideální večerní menu?
Kvalitní rum a pořádnej kus masa připravený vlastnoručně na ohni někde v přírodě.
10) Nějaký vzkaz na závěr?
Neberte ten život tolik vážně, ono se to neposere!
Top 5 nej z Tj Sokol Libčice
1) Kdo je tvůj nejoblíbenější spoluhráč a proč?
Od mala jsem si na hřišti vždycky rozuměl s Čépou. Škoda, že poslední roky už mu házená nedává to co mně. Jako věčný optimista ale věřím, že si spolu ještě zahrajeme a nejen za starý dědky.
2) Jaký je tvůj nejoblíbenější tým v naší konferenci? (Proti komu nejradši nastupuješ)
Nejoblíbenější, z jakého pohledu? Nezáleží na soupeři, ale miluju zápasy, kdy ze sebe dokážeme vymáčknout maximum a zápas je vyrovnaný do poslední minuty. Samozřejmě s vítězným koncem pro nás.
3) Kdo je z našeho týmu největší vtipálek (krom tebe ) a kdo největší podivín?
Každý z nás přihodí trochu svého humoru. Nicméně na špičce je siamské duo Mates a Daggy. S temahle klukama nikdy nezestárnu. Díky.
4) Jaký je tvůj nejoblíbenější film a kdyby o tobě měli natočit film, kdo by tě hrál?
Jednoznačně Božská relikvie I a II. Humor a Jackie Chan jsou dokonalý. Vřele doporučuju 🙂 Kdyby o mě natočili film, tak by mě hrál nějaký neznámý herec, pač po filmu by se z něj stala hvězda. Takže zbytečný nosit dříví do lesa…
5) Jaký je tvůj největší zážitek s týmem Tj Sokol Libčice?
Zážitků je mnoho. Od pozápasové sprchy, přes všechny rozlučky, až ke společným soustředěním. Každopádně doufám, že ten největší zážitek je ještě před námi. Jeden z nich by mohl být třeba zahraniční vícedenní turnaj nebo oslava postupu do 1. ligy 🙂
