O druhý medailonek s „bafuňáři“ se postaral Jiří Srba. Jirka Srba je skutečným pamětníkem libčické házené. Nejen proto, že zažil největší slávu v polovině minulého století, kdy se hrála v Libčicích nejvyšší soutěž, ale i proto, že dlouhodobě a systematicky uchovává veškeré materiály týkající se libčické házené. I díky němu vznikl almanach libčické házené mapující její historii od vzniku až po současnost. Historické hráčské statistiky? Počty gólů, odehraných zápasů? To vše má na triku. Velmi rád v budoucnu toto bohatství přetavím do elektronické podoby ke shlédnutí na našem webu. S odstupem času tyto informace nabývají na své ceně a Jirkovi patří dík za odvedený kus práce.

1) Jak dlouho pracuji pro libčickou házenou a jak jsem se k „bafuňařině“ dostal?
Práce pro libčickou házenou pro mě začala strašně dávno, v roce 1956. Začínal jsem jako hráč A družstva. V úspěšném kolektivu jsem zůstal asi 18 roků, zároveň jako hrající trenér a později jsem trénoval dorost a muže. To vše vydalo na 25 roků. Trenér byl vždy na schůzích výboru, v ten moment jsem se stal „bafuňářem“.

2) Co je vlastně mojí náplní práce? Jaké činnosti zastávám v rámci chodu oddílu a jaké povinnosti mám během zápasu?
Jsem členem výboru, bez určení konkrétní funkce. U stolku časoměřičů jsem pouhá nápověda pro zapisovatele, kterého považuji z naší trojice, za nejdůležitějšího. Mikrofón v této trojici myslím není tak důležitý,. Přesto doufám, že některé mé informace někdo z obecenstva, také poslouchá.

3) Jaká budoucnost čeká oddíl v nejbližších letech? Jaké vidím pro oddíl vyhlídky do budoucna?
Na tuto otázku se mi bude velice špatně odpovídat. Dnešní euforie jednou skončí. Každý ví, že bez žáků a dorostu nás žádná světlá budoucnost nečeká. Tuto otázku by spíše měli zodpovědět současní hráči a jejich vrstevníci. Přesto doufám, že házená v Libčicích neskončí.

4) Na jaké období libčické házené nejraději vzpomínám a proč?
Jednoduchá odpověď, sezona 1960 – 1961. Libčice jsou v I. lize a já jsem byl součástí úspěšného kolektivu. Házená se v té době nehrála v halách a tak na libčickém sokoláku jsme přivítali Duklu Praha, Plzeň, Zubří, RH Bratislavu a další družstva. Sestup z 10.tého místa nebyla tragédie, byli jsme přeci mezi nejlepšími 12.ti družstvy Československa,pro Libčice něco neskutečného. Současným hráčům přeji trochu toho sportovního štěstí a jen samé úspěchy. Vyhrávat je krásný pocit.

5) Vzkaz pro fanoušky?
Libčické fanoušky obdivuji, škoda, že jich v našem „domácím“ prostředí je tak málo. Nevím jestli lepší propagace u libčických obyvatel by něco dokázala zlepšit. Počet našich fanoušků, kteří váží cestu do Břví, je v každém utkání hodně znát a věřím, že většina házené opravdu rozumí. Neodpustím si malou zmínku o jednom našem příznivci.Je nepřehlédnutelnou osobou na našich domácích utkání.Pan Zdeněk Kejmar, má libčickou házenou jako zábavu, více jak 50 roků. Jeho život bez rodičů, rodiny nebyl jednoduchý, snad i ta házená a přízeň pro naše hráče mu byla malou pomoci v jeho životě. Jeho vytrvalost a podpora hráčů za každé situace je příkladná. Děkujeme mu za ní.

Otázky od PR manažera Davida Šráma:
1) Kdo je/byl váš nejoblíbenější hráč Tj Sokol Libčic?
V současném družstvu mám více hráčů, které obdivuji. Slabost mám , ale pro Milana Kiselicu. Zřejmě také proto, že jsem jej dokázal vrátit zpět k libčické házené, dalo to práci, ale jsem tomu rád. Majk je po všech stránkách osoba na svém místě, ať jako hráč nebo předseda oddílu.

2) Na jakého soupeře se nejvíce těšíte?
Těším se na Zruč ve Břvích, mám je 18 kilometrů od chalupy a jsem opravdu na ně zvědav. Nikdy jsem se netěšil na utkání s Mladou Boleslaví. Jako hráč jsem je nezažil, jako trenér ano.

3) Jakého hráče byste nejraději viděli v Libčických barvách?
Trochu si zafantazíruji: Ivo Hanzelka, Gustav Pešek a Karel Stůj ( oba Praha 4 ).

4) Jaký největší zážitek jste u stolku zažily?
Zážitky od stolku? To nejlépe poznaji hráči a obecenstvo. Myslím tím naše chyby. Snad s úrovní a uměním našich hráčů na hřišti, také za lajnou je to lepší, než když se ve Břvích začínalo.

5) Jaká je vaše nejoblíbenější předzápasová písnička z repertoáru Martina Doubka?
Dalo mě to práci, ale již jsem si na Daggyho repertoár zvykl. Někdy mám stejně dojem, že ani Martin neví co je to za skladbu. Já mu poradím. Jeho děda Milan byl vynikající házenkář (Dukla Praha, Libčice ),ale byl také vynikající zpěvák. Jestli Daggy je po dědovi, ať přijde, mikrofón bude jeho.

Příští týden se můžete těšit na obvyklé medailonky dalších hráčů Áčka.