V dalším druholigovém utkání nás tentokráte čekala Boleslav. Jednalo se o stejně důležitý zápas jako minulé kolo doma s Pardubicemi. Bez získaného bodu na půdě soupeře jsme rozhodně nebyli favority tohoto utkání. Navíc soupeři se doma velmi daří a prozatím ztratil body pouze za prohru s Jabloncem a remízu s Vršovicemi. Kromě dlouhodobých marodů tentokráte chyběl nemocný Luboš Manda a pouze z hlediště sledoval utkání Ondra Tichý.

Celý první poločas byl poměrně vyrovnaný, ale stále jsme dotahovali náskok soupeře. Domácí se na rozdíl od podzimního utkání prosazovali častou hrou do pivota. My jsme naopak dávali branky ze spojek, ale zbytečné chyby v přechodu znamenaly poločasové vedení domácích 14:12. V poločase jsme si jasně řekli, že pokud začneme bránit ve stejném nasazení jako s Pardubicemi, tak tohle utkání zvládneme. První poločas to z naší strany bylo naprosto profesorské a zřejmě jsme si mysleli, že výhra jaksi přijde sama.

Nástup do druhé půle vypadal, že jsme si to vzali k srdci. Bohužel naprosto tragická střelba nás dostala brzy do kolen. Místo toho, aby to byla plichta, tak soupeř šel do čtyřbrankového vedení, které nás doslova položilo. Poté přišla pasáž, kdy jsme si nedokázali přihrát a rychlá domácí křídla trestala každou chybu brankou. Během tří minut jsme dostali pět branek a bylo to o devět. Patnáct minut před koncem to vypadalo, že dostaneme tak o 15 branek. Pouze domácím můžeme poděkovat, že projevili tradiční „libčickou“ šlechetnost a neproměnili několik dalších jasných šancí a zápas skončil nakonec „pouze“ o 8 branek. Stejným rozdílem skončil také první zápas a tak v případě shodnosti bodů bude rozhodovat celkové skóre.

Soupeři můžeme sportovně pogratulovat. Na rozdíl od podzimního utkání byla vidět jasná bojovnost a touha vyhrát. Házenkářsky to určitě nebylo ideální, ale na nás to tentokráte v pohodě stačilo.

V tomto utkání jsme selhali jako jednotlivci a jako celý kolektiv. Nechci dělat přehnané závěry po jednom zpackaném utkání a samozřejmě v kontextu toho, že předchozí jarní utkání jsme odehráli v maximálním nasazení a zápalu. Každý ať si sáhne do svědomí, ale celkový dojem je jasný- vysrali jsme se na to. Doufám, že už do konce sezony neuvidím sklopené hlavy, které se raději ani nedívají, jak soupeř dává jeden gól z trháku za druhým. To raději nezískat dokonce sezony ani jeden bod a sestoupit do SRL, ale bojovat vždy až do samotného konce. Jestli se z toho poučíme, tak mělo tohle „představení“ smysl. Není jisté, jestli příští rok budeme ze sportovních či ekonomických důvodů hrát opět druhou ligu. Každý odfláknutý zápas je z tohoto důvodu naprosto zbytečný.

V sobotu nás čeká rozjeté Ústí, které každý zápas dává 34-38 branek. Pokud ho chceme zastavit, tak musí v sobotu nastoupit úplně jiné mužstvo složené samozřejmě ze stejných hráčů. Já jsem přesvědčen, že tomu tak bude, ale nesmí zůstat zase jen u řečí.

Statistiky z utkání zde:

http://www.muzi.chf.cz/match_report.aspx?id=16889&cmpid=52