Po dvou venkovních utkáních, ze kterých libčičtí házenkáři vytěžili pouze jediný bod, je opět čekalo utkání v domácím prostředí. Soupeřem jim byla Slavia Praha, která zažívá slušný podzim a před tímto utkáním měla na svém kontě stejně bodů jako Libčice. Hrálo se tedy utkání o třetí místo v tabulce a tento zápas byl hitem 9. kola 2. ligy SV.

Vynikající tréninková účast předznamenala odhodlání libčických borců porvat se o vítězství. Hráči si byli vědomi toho, že se mezi ně rozloží 60minut, které tráví na hřišti Lukáš Weigner. Ten po zranění v Jablonci již nenastoupí do podzimních zápasů a týmu bude k dispozici pouze na lavičce v pozici vedoucího týmu. Do sestavy se opět vrátil střelec Ivo Hanzelka, který letos nenastoupil k žádnému ligovému utkání. Slavia naopak nominovala brankáře Petra Kovandu a pravou spojku Jiřího Pokorného, kteří v sezoně příliš zápasů neodehrají, ale na Libčice jaksi nemohou chybět : )

Úvodní branku utkání zaznamenal hostující kanonýr Vopálka, kterému domácí hráči hodlali věnovat zvýšenou pozornost a to se v průběhu první půle až na výjimky dařilo. Ostatní hráči se tlačili do brankoviště, ale tam je pevná obrana domácích nepouštěla. V útoku se hrála trpělivá házená a podařilo se vytvářet šance pro křídla a pivoty. Z dálky se několikrát prosadil ostrostřelec Hanzelka a celý poločas byl ve znamení 3-5-ti brankového náskoku domácích. S příchodem velezkušeného Faycala Chahiho se hostům podařilo přehrávat domácí obranu a vynutit si sedmimetrové hody. Ty proměňoval právě nejzkušenější hráč hostů, ale nic to nezměnilo na poločasovém vedení domácích 14:9. Ze tento stav mohou domácí děkovat také dobře postavené brance, protože hosté nejméně v pěti případech rozezvučili tyč či břevno.

Do druhého poločasu nastoupili libčičtí v oslabení, ale to se jim podařilo ustát bez větších problémů. Pak ovšem do naší útočné fáze zavítaly tradiční přítelkyně v podobě paní Bídy a paní Nouze(možná, že dorazily z nedaleké Ruzyně, kde Zubří dalo Dukle první branku až v 17. minutě). Během chvíle jsme přišli o poctivě vypracovaný náskok a mohlo se začít v podstatě od začátku. K tomu je také připočíst rozstřílení  Vopálky, který neměl problémy skórovat z 10-ti metrů.  Naštěstí nás výše zmíněné dámy po deseti minutách opustily a opět jsme si začali budovat potřebný náskok. V útoku se dařilo dohrávat na pivota Krempu, který bezpečně proměňoval a střelecký tým táhl na střední spojce Petr Česák, u kterého to nebývá častým jevem. Slavisté poté v poli bez střelce Vopálky (odpočíval na střídačce) nebyli příliš nebezpeční a jejich koncovka z křídel byla doslova mizerná. V závěru zápasu za stavu 24:21 neproměnili trhák (střelou do tyče) a to jim sebralo i poslední naděje na zisk bodů.

Proti Slavii to byl kolektivní výkon a zasloužené vítězství. Sami sobě i ostatním soupeřům jsme dokázali, že umíme vyhrávat i bez nejlepšího střelce Weignera. Teď nás čeká těžké utkání v Pardubicích, ale vítězství povede, pouze přes zopakování všeho co jsme hráli proti Slavii.

Statistiky zde: http://www.muzi.chf.cz/match_report.aspx?id=22380&cmpid=52