V posledním domácím zápase letošní sezony šlo libčickým borcům skutečně o hodně. Jakýkoliv bodový zisk znamenal jistotu záchrany bez zbytečného čekání na výsledky přímých konkurentů (potažmo letních přihlášek do soutěží). V cestě ovšem stáli házenkáři Kolína, kteří se v posledních utkáních výsledkově trápí, ale po  podzimním vzájemném zápase si náš soupeř vybojoval jasný respekt.

Libčicím kromě dlouhodobých marodů chyběl obranář Láda Manda, kterého zastoupil uzdravený brácha Luboš. Soupeř postrádal vynikajícího pivotmana Pokorného a šikovnou spojku Pazderu. Vstup do utkání byl z obou stran poněkud rozpačitý a branky zpočátku příliš nepadaly. Dříve se osmělili domácí hráči a postupně si vytvářeli náskok, který znamenal vedení 12:5 ve 22. minutě. Do této doby libčické zdobila agresivní obrana zaměřená především na rozehrávače Prachaře. Větší prostor se tedy dostával na hostující křídla, ale jejich koncovka byla prachmizerná. V útoku hráli domácí pestře, s nápadem a využívali také rychlý přechod do útoku. Ze stavu 12:5 dal Pája Martínek ze sedmičky pouze tyč, ale nevypadalo to nijak dramaticky. Opak byl bohužel pravdou. Kolín ožil a během několika minut ukázal, že právem mu stále patří čtvrtá příčka tabulky. V útoku jsme se do konce poločasu nedostali ke střelbě a soupeř trestal a to tvrdě. Poločas skončil 12:10 a to hosté neproměnili sedmičku a jedna střela v trháku mířila do břevna.

Poločas byl pro nás doslova vykoupením, ale ještě bylo ve hře třicet minut. Začátky druhé půle bývají naší největší slabinou, ale to jsme si tentokrát nemohli dovolit, protože hosty už bychom poté nezastavili. Soupeř svoji šanci z prvního útoku nevyužil a z druhé vlny skóroval Lukáš Weigner. To nás hodně uklidnilo a byl to důležitý moment v celém utkání. Kolín se poté ještě dvakrát dotáhl na rozdíl dvou branek. Ve 40. minutě byl rozdíl již čtyřgólový a kdo viděl naše nasazení, tak mu bylo jasné, že tenhle zápas už nepustíme. Soupeř se musel na každou branku nadřít a v každém útoku musel vždy podstoupit několik osobních soubojů. Za to my jsme se na druhé straně prosazovali lehce a útočné kombinace uvolňovaly kanonýra Weignera, který házel jeden projektil „směr branka Kolín“ za druhým (nakonec se v zápase zastavil na čísle 10). Ke konci se už jelo na vlně euforie a výsledkem  je jednoznačné vítězství 26:18 nad čtvrtým týmem tabulky. Vynikající výkon ocenili také věrní fanoušci mohutným aplausem. Zajistit si záchranu po skvělém výkonu před vlastním publikem bylo skvělou tečkou za naším letošním vystoupením v Břvích, kde jsme podlehli pouze prvním dvěma týmům tabulky. Pochvalu za sobotní výkon zaslouží všichni hráči, protože na nich byla vidět obrovská touha zvítězit. Výhra nad Kolínem nabrala na důležitosti po výsledcích přímých konkurentů, kteří ve svých utkáních také nezaváhali.

Sezona ovšem ještě nekončí. V posledním utkání jedeme do Bělé, která má již sestup zpečetěn. S letošním ročníkem se chceme rozloučit vítězstvím a potvrdit tak skvělý finiš. Již teď je jisté, že skončíme nejhůře na sedmém místě. Ovšem ještě je teoretická šance na šesté místo, ale to pouze v případě, že o záchranu hrající Vršovice porazí Boleslav a Libčice následně vyhrají v Bělé.  Což by byl obrovský úspěch v kontextu toho, že po zápase se Žatcem jsme byli žhavým adeptem na 10. místo!