Házenkáři Chemičky potvrdili skvělou jarní formu dalším vítězstvím. Bojovali jsme na hranici našich aktuálních možností, ale prostě to nestačilo. Lovosicko-ústecká mafie ukázala, že její největší zbraní je hra v útočné fázi. První poločas (14:19) jsme předvedli tragickou defenzívu a snaha přestřílet soupeře se ukázala jako naivní.  Ve druhém poločase si hosté drželi brankový odstup, který jsme v závěru korigovali na konečných 27:31.

K zápasu není potřeba dalšího komentáře. Soupeř k nám přijel s respektem a čekal těžší utkání. To ovšem netušil v jakém rozpoložení se nyní nacházíme. V kontextu toho jsme na hřišti nepůsobili až tak špatně, jako je tomu mimo hřiště. Nyní máme před sebou dva volné víkendy. Doufám, že se dá dohromady co největší počet marodů. Příliš toho asi neodtrénujeme, ale čeká nás druhá polovina soutěže, ze které potřebujeme urvat 8 bodů a vzhledem k příznivějšímu losu to rozhodně není nemožné.

Ve skutečnosti to ovšem o těch bodech až tolik není, protože pocit, který z našeho týmu v současnosti mám rozhodně není pozitivní. Každý by se nad sebou měl zamyslet co mu házená dává nebo bere a podle toho se zařídit. V týmu jsou „srdcaři“ mezi které se také počítám a s těmi budu chtít hrát házenou nadále a je mi jedno v jaké to bude soutěži. Já se osobně těším na návrat tréninků do Libčic, ale hraní tam mistrovských utkání bych na nějakou tu sezónu odložil. Ovšem pokud tam nastoupíme na začátku září do zápasu s Mělníkem, tak si třeba někteří uvědomí, že na ten zápas s Ústím si mohli udělat čas, že v Boleslavi se to nemuselo odfláknout a tak dále…

Statistiky zde: http://www.muzi.chf.cz/match_report.aspx?id=17020&cmpid=52

Foto zápasu: [nggallery id=6]