Tuto sobotu 4. 3. jsme v rámci 3. jarního ligového zápasu zavítali na horkou půdu do pražským Vršovic. Po minulém kole, ve kterém jsme nakonec i tak trochu smolně utrpěli porážku na domácí palubovce v utkání se silným týmem Lokomotivy Plzeň, jsme do Vršovic dorazili v rozpolcené náladě. Na jednu stranu byl celý manšaft očividně nabuzený na dalšího kvalitního soupeře, vždyť zápasy se Sokolem bývají pravidelně po sportovní stránce vcelku hodnotné a rozhodně jim nechybí jiskra. Na stranu druhou ale bylo cítit částečné rozčarování z toho, v jaké situaci se momentálně nacházíme po stránce tréninkové morálky. Je smutným faktem, že se na trénink před tak důležitým zápasem dostaví celkem 8 hráčů, z toho 2 gólmani a 2 hráči soutěžní hry nezpůsobilí. I tak ale byla nálada dobrá, řekl bych vyladěná na zisk bodů.
To se ostatně projevilo i po úvodním hvizdu rozhodčích. Jeden z předzápasových apelů naší trenérské dvojice směřoval k tomu, abychom si tentokrát pohlídali jindy problematické vstupy do utkání. Hráči tento prvek zrealizovali vcelku úspěšně, když během chvíle vedli 2:0, resp. 5:1, resp. 8:3. Poměrně solidní obrana dopomohla k tomu, že jsme střídavě těžili z rychlého přechodu do útoku i postupné kombinační hry. Domácím se navíc hned v jejich prvním útoku zranil klíčový hráč Kuba Metlička (kterému přejeme brzký návrat na palubovky, stejně jako našemu Vencovi Horovi, který se bohužel zranil zanedlouho na to, a na citelná oslabení to rázem bylo 1:1). K tomu všemu se však do nadpozemské formy rozchytal Michal Šimánek a první patnáctiminutovka zápasu tak jako by napovídala o jasném vítězství Libčic.
Kdo v tu chvíli vlivem dosavadního vývoje vsadil kalhoty na hladkou výhru hostí (nebo byl prostě libčickým fandou), musel zhruba od patnácté (resp. dvacáté) minuty 1. poločasu jen nevěřícně koulet očima. Dlouhá pasáž až do konce 1. půle byla z naší strany jednoduše špatná. Najednou jsme nebyli schopni vstřelit branku (nebo si alespoň připravit slušnou střeleckou šanci) a v defenzivě jsme značně polevili. Místo aktivní obrany „na nohách“, kterou jsme v první části zápasu nutili domácí k chybám a ztraceným balónům, jsme najednou stáli na patách a nestíhali. V té době nás držel stále výborně chytající Šimi, nicméně domácí se postupně vrátili do zápasu, aby nakonec do šaten odcházeli za stavu 10:8.
Přestávka nám prospěla, do druhé půle jsme vstoupili aktivněji a částečně zkonsolidovali naši hru. Domácí ale již také hráli svoji obvyklou házenou, která dávala zapomenout na nepovedený úvod utkání, a tak ze začátku skóre narůstalo rovnoměrně na obou stranách. Nicméně naše hra měla konečně náboj a vůli. Začali jsme vršovické přehrávat, zpevnili obranu a šli na skóre +2. Tou dobou jsme v útoku začali hrát házenou, Šimi stále řádil a vše najednou vypadalo pozitivně. Bohužel jsme ale z konečně vypracovávaných pozic přestali proměňovat slušné šance, čímž jsme domácí pustili k jejich silné zbrani v podobě rychlého protiútoku. Hráči se snažili, makali, nicméně pokud neproměníte jasnou gólovou příležitost a soupeř z trháku vstřelí okamžitě branku, jste najednou – 2, a s tím se jen těžko něco dělá. Nutno podotknout, že domácí si posledních 15 minut zápasu opravdu zkušeně pohlídali, v postupném útoku hráli zodpovědně, a navíc kvalitně. Přitvrdili v obraně a podržel je i jejich brankář. Konečné skóre 24:19 tak vyznívá jasně pro domácí. Ač to tak v některých pasážích zápasu nebylo patrné, celkově byly Vršovice lepším týmem a výhra je tak pro ně zasloužená.
Pokud bychom chtěli vyzdvihnout některá pozitiva naší hry, v individuální rovině to byl jednoznačně výkon Michala Šimánka a Zdeňka Jermana. Šimi zachytal, jak již bylo ostatně zmíněno, opravdu kvalitně. Hlavně v první půli byla jeho úspěšnost nadstandartní. Kéma naopak potvrdil svoji stoupající formu, kdy nutno podotknout zdravotně indisponován předvedl výkon plný malých střeleckých úhlů a skvělé úspěšnosti proměňování. V obraně si také odvedl svoje. Nutné je ještě zmínit 6 pohledných branek Lukáše Weignera. Kolektivně jsme v některých částech hry projevili vůli a nasazení, hráči se opravdu zmáčkli a fyzicky nechali na vršovické palubovce hodně sil.
Asi nemá úplně cenu ztěžovat si na vnitřní aspekty, které ovlivnily naše 2 poslední porážky. Podstatné je, že důvody známe. Pokud stále chceme hrát házenou na úrovni špičky 2. ligy, musíme se vrátit k poctivé práci na tréninku. Od toho se odvíjí všechno. A abychom zakončili toto výsledkově smutné utkání pozitivní zprávou, v týmu tato vůle cítit bezesporu je! Stačí ji jen projevit v praxi. A k tomu snad nemůže být lepší příležitost, než příští domácí zápas proti tradičně silnému mančaftu Prahy 4. Žádáme tak všechny naše fanoušky, přijďte nás podržet příští neděli 12. 3. od 17:00!!! Autobus do Břví odjíždí jako již tradičně v 15:15.