Po vcelku vydařeném podzimu dohání libčické házenkáře dlouholetý dluh. Jedná se o problémy s tréninkovou morálkou, šířkou kádru a o chuti vyhrávat. Nějaké náznaky bylo možné rozklíčovat již v minulé sezóně a především na podzim. Ale jak se říká, nějak se to uplácalo a výsledky stále byly. Aktuální jarní část sezóny je ale o jiné písničce.

Kostra týmu se přehoupla přes magickou 30 a u většiny hráčů se logicky změnily priority – práce, rodina, atd. Do toho všeho nějaké zranění a výsledekem jsou tréninky v 8 lidech. V tomto stavu se pak špatně ladí týmová souhra a v zápasech se více vsází na individuální výkony. Ty však s přibývajícími letokruhy slábnou a vše již nelze urvat silou.

Chybí především nastupující generace ve věku 20+, která by týmu dodala svěží vítr a potřebnou dravost. Několik mladších kluků se podařilo zlanařit, ale do pozice leadrů týmu ještě nedorostli (otázkou je, zda někdy dorostou). Vše dohromady má pak za následek neuspokojivý výkon celého týmu a samozřejmě špatné výsledky s tím spojené.

První jarní zápas s Havlíčkovým Brodem dával naději, že takto se dá hrát. Výhra 35:25 byla jednoznačná a především počet vstřelených branek byl pozitivním ukazatelem. Zrcadlo reality bylo ale nastaveno hned v dalších zápasech se silnou trojkou. Nejprve těsná prohra s Lokomotivou Plzeň 19:20, pokračovalo vystřízlivění na půdě Sokola Vršovic v poměru 19:24 a další těsná prohra s Prahou 4 na domácí půdě 29:31. Mimo zápasu s Prahou 4 se jako nějvětší problém ukázala střelecká potence. Zdaleka již neplatilo, že Libčice mají nejpevnější obranu a je možné vyhrávat na 25 branek. Obrana povolila a střelecké hody se nekonaly. Do šancí jsme se propracovali, ale efektivita byla mizerná.

Tvrdý direkt nám následně zasadila VŠ Plzeň, kde jsme na jejich půdě podlehli opět velmi těsně, tentokrát 21:22. Zas a znovu nás zradila koncovka. Tady jsme již tušili, že body budeme těžce sbírat i s týmy ze středu tabulky. Povinná vítězství v Dolní Cerekvi (34:18) a doma s Českými Budějovicemi 35:27 nic neměnila na tom, že tým je v krizi a není moc kde brát. Vše se potvrdilo tento víkend, kdy jsme padli v Sezimově Ústí 22:24. Bezkrevný první poločas jsme prohráli 7:13. Debakl se v druhém poločase nekonal, ale maximum bylo dotažení se na remízu. Více jsme ale nezvládli a domácí zaslouženě vyhráli.

Co to vše znamená před koncem sezóny? Nyní jsou před námi Velikonoce a volný víkend. Následně nás čekají poslední 3 zápasy se Zručí, Třeboní a Košutkou. Je zřejmé, že čelo tabulky je v oblacích, reálně můžeme pomýšlet nejlépe na 4. místo. Jsou tu však zásadnější otázky:

• V jaké sestavě nastoupíme do příští sezóny?
• Je chuť trénovat a znovu hrát o čelo tabulky?
• Je druhá liga tou správnou soutěží?
• V oddíle se začalo znovu pracovat s mládeží, není tou prioritou nyní mládež?

Dále se v rámci celého Sokola mluví o možnosti výstavby haly. Tato otázka je čím dál akutnější, protože podmínky a spolupráce s provozovatelem haly ve Břvích je velmi špatná. Trénovat a hrát v této hale již není moc radost, je to nezbytnost a Libčice aktuálně nemají jinou variantu.

Stojíme nyní na rozcestí a volba té správné cesty pravděpodobně ovlivní směr dalších kroků celého oddílu na několik dalších let. Pevně věřím, že rozhodnutí nakonec bude správné a házená v Libčicích bude i nadále úspěšná jako v celé její bohaté historii.