Poslední 3 kola stála libčické házenkáře hodně sil a mentálního zdraví. Regenerace však probíhá o poznání lépe, když se vyhrává a to se podařilo. Pojďme se podívat jak se rodily výhry s těžkými soupeři Lokomotivou Plzeň, Prahou 4 a kousavým Havlíčkovým Brodem.
Libčice – Lokomotiva Plzeň (24.9.2017)
Zápas následoval po prohraném zápase v Novém Veselí. Matematika byla jasná, jestli jsme se chtěli udržet v kontaktu se špičkou tabulky, bezpodmínečně jsme potřebovali bodovat. Plzeň dorazila ne zcela v ideálním rozpoložení, což nám hrálo do karet a hned od začátku zápasu se dařilo diktovat tempo hry. Poločas 11:10 v náš prospěch nechával tušit, že dnes by to mohlo klapnout a body zůstanou doma.
Základem byla pevná a poctivá obrana, která byla klíčem k úspěchu. Brankové hody se nekonaly. Stále jsme drželi svou hru a náskok se dařilo navyšovat. Druhý poločas jsme vyhráli o 3 branky a celkově 25:21.
Praha 4 – Libčice (1.10.2017)
Hned další soupeř byl z kategorie neoblíbených. Tradiční souboje s Prahou 4 nabízejí hodně emocí a nejistý výsledek, obzvlášť když se hraje na Děkance. Opět jsme postavili hru na defenzivě. Útok však nikterak neexceloval a poločas skončil 11:10 v náš prospěch. Každý gól bude rozhodující, se v poločase zdálo.
Realita byla ale trochu odlišná. Do druhého dějství jsme vlétli jako uragán a Praze 4 tuze docházel dech. Hra založená na špičkové obraně doplněnou o smrtící protiútok přinášela ovoce. Postarší tým Prahy 4 neměl šanci držet tempo a pomalu vyklízel své pozice. V ten okamžik jsme si vypracovali téměř 10 brankové vedení. Celý tým žil zápasem a vše bylo na dobré cestě. V závěru utkání jsme kontrolovali hru a nepřipustili žádné drama. Osobně zápas hodnotím jako jeden z nejlepších výkonů celého týmu za poslední roky. Je potřeba si takové zápasy zažít a umět je pak zopakovat i s dalšími soupeři.
Libčice – Havlíčkův Brod (8.10.2017)
Rád bych pokračoval v superlativech, se kterými jsem končil zápas s Prahou 4, ale jak to tak bývá po posvícení přijde sračka. Jsou zápasy, kde do brány spadne i nakopnuté hovno a pak jsou zápasy, kde to lidově musíte zlomit. Takový zápas jsme odehráli v neděli s Havlíčkovým Brodem.
Šílený vstup do zápasu, který začal cca o půl hodiny později, protože kluci z Havlbrodu se zdrželi na dálnici, předznamenal problematické utkání. Ve zkratce je možné napsat, že se nedařila obrana a ani útočná fáze neměla kvalitu. Výsledkem byla přestřelka v první půli a stav 17:17.
Kdo zrovna seděl na lavičce, si mohl akorát trhat vlasy, když sledoval dění na palubovce. Házená na úrovni pražského přeboru. Když to nejde silou, tak to musí jít větší silou. Přece si nenecháme protéct 2 body s Havlbrodem mezi prsty, když jsme získali těžké body v předchozích zápasech. To byly myšlenky nás všech. Jak se říká, vyhrávat, když se daří, umí každý, ale vyhrát, když se nedaří, to je ukázkou vnitřní síly týmu. My jsme ji ukázali a nakonec jsme urvali vítězství 29:26. Vítězství to bylo ale bolestivé. Zaplať pán bůh za to!
V následujícím kole nás čeká tým Lokomotivy Vršovice, který jsme již jednou letos porazili, a to v prvním kole poháru. Doufejme, že potvrdíme formu a zápas zvládneme.
