Počet zobrazení: 271

Jaroslav Novák st. se narodil v Libčicích v domě, kde prožil celý svůj život až do posledního okamžiku svého života. Byl věrným rodákem našeho města a měl Libčice velmi rád. Byl sportovcem tělem i duší. K pravidelnému cvičení jej přivedli jako devítiletého kluka jeho rodiče, kteří pracovali v Sokole již před 2. světovou válkou a byli též u jeho obnovení po r. 1945. Jak J. Novák rád vzpomínal, tehdejší cvičitelé se mládeži věnovali velmi pečlivě a předávali jim nejen sportovní dovednosti, ale i morální hodnoty, což si rychle osvojil i on sám a tvrdil, že sport vychovává a dělá lidi lepšími. J. Novák vychodil základní školu v Libčicích nad Vltavou a pak přešel na Kladno na střední průmyslovou školu. V době studií se na Kladně dostal k závodní gymnastice a kvalifikoval se do mistrovské třídy. Bavilo jej však nejen závodit, ale i předávat své zkušenosti mladším, a tak se stal trenérem gymnastiky již v 18 letech. Po studiích byl přijat do Dukly a dvouletou vojnu absolvoval v Dukle v Českých Budějovicích. Prošel několik zaměstnání, většinou technického zaměření, ale největším předmětem jeho zájmu byla hned po rodině gymnastika, v které závodil až do svých 50 let. Se svou ženou Janou má dva syny a rodinná tradice se zopakovala, neboť oba kluky přivedl do té samé sokolovny, kam před řadou let chodil se svým otcem. Starší syn Petr to dotáhl až do reprezentace a dodnes trénuje mládež v Praze. Mladší syn Jaroslav nedělal gymnastiku závodně, nicméně bratrovi svými výkony doslova šlapal na paty a dodnes je veteránským přeborníkem v olympijském šplhu. Jarda Novák byl vynikající sportovec sokolského typu, kterému nebylo zatěžko věnovat svému týmu veškerý svůj čas a um. Svým příkladným nadšením pro krásný a velmi náročný sport, jakým gymnastika bezesporu je, dokázal nakazit několik generací mládeže. Neustále se vzdělával a ochotně své znalosti předával dál jako trenér II. třídy všestrannosti mužů a dětí, jako porotce, jako náčelník, vzdělavatel a kronikář Sokola Libčice nad Vltavou. Svým svěřencům se neúnavně věnoval do svého posledního dne a jeho náhlý odchod bolestně zasáhl malé i velké. Díky jeho vstřícné a přátelské povaze se všichni kolem něj, napříč generacemi, mohou považovat za jeho přítele. Odešel náhle, uprostřed práce, bez slova rozloučení. Sokolovna jako by ztichla a bezprostředně se před ní objevily květiny a svíčky, které tam spontánně pokládali všichni, kteří jej měli rádi. S Jardou Novákem skončila významná epocha libčického Sokola, kde zanechal nesmazatelnou stopu. Vždy se na něj bude vzpomínat jako na libčickou sportovní legendu, autoritu, jako na vzácného, nesobeckého a laskavého člověka, který měl rád své město, o jehož historii se intenzivně zajímal a překvapoval svým přehledem a hlubokými znalostmi. Libčický Sokol bez náčelníka Jardy Nováka už nikdy nebude stejný, ale je třeba jít dál přesně ve smyslu motta, které nechali jeho následovníci napsat na stuhu smutečního věnce: „Vše, co jsi nás naučil, předáme dál.“

Hannah Bartíková, cvičitelka