Košutka se před utkáním s námi nacházela s pouhými třemi body na posledním místě průběžné tabulky, a tak bylo jasné, že se v domácím prostředí bude chtít vybičovat k výkonu, který by jí pomohl odlepit se ode dna. I my jsme měli o co hrát, ale hned v prvních minutách nás stejně jako v řadě předchozích utkání trápilo neproměňování vyložených šancí.
Soupeř hrál trpělivě, šance si poctivě připravoval a často je dokázal proměnit v góly. To na opačné straně byl obrázek odlišný. Protože nám nefungovala dobře obrana, málokdy se nám podařil rychlý přechod do protiútoku nebo alespoň druhá vlna, abychom dostali soupeře pod tlak. Naopak jsme kvůli tomu museli tlačit do plných a kombinace drhla. Ačkoli jsme v první půli tahali od začátku za kratší konec, dokázali jsme se udržet na dostřel a do šaten se šlo za stavu 15:13 pro Košutku. Nic, co by se nedalo ve druhé půli otočit.
Jenže to bychom se museli zlepšit v proměňování šancí především v obraně. Nic takového se ale nestalo. Naopak poměrné záhy převzal iniciativu soupeř a ještě více nám odskočil. Gólově se prosazoval především Martin Král, jenž je v dosavadním průběhu sezony nejlepším střelcem Košutky. Zdatně mu sekundovala také křídla, zejména s tím pravým si nevěděla často rady nejen naše obrana, ale také brankáři.
I když se našim hráčům nedalo ani ve zbytku utkání upřít nasazení, na soupeře to nestačilo. Když už se nám podařilo dostat míč do sítě, hned z následujícího útoku soupeře přišla odpověď. Košutce jsme se tak už přiblížit nedokázali a ani závěrečný nápor se nekonal. Z Plzně jsme si tak odvezli zaslouženou prohru 32:26 a před následujícím domácím zápasem s Ústím nad Labem máme hodně o čem přemýšlet. Pokud zopakujeme podobný výkon jako tentokrát, na body to znovu stačit nebude. Zlepšení musí přijít hlavně v obraně.