Se snahou konečně prolomit nezdary z venkovních utkání jsme zavítali do haly pražské Slavie. Poslední dvě střetnutí venku jsme nehráli špatně, ale vždy z toho byla prohra o branku.Do utkání jsme nastoupili odhodlaně a s nasazením. Bohužel to dlouho nevydrželo…
Už na začátku jsme neproměnili sedmičku a trhák a to byla předzvěst, toho co se bude dít po celý zápas. Soupeř se snadno prosazoval kombinační hrou a přechodem do útoku. Vše co mu vypadlo z ruky směr brána, také v bráně skončilo. V útoku jsme se nebyli schopní prosadit na brankovišti a střely z větší dálky spolehlivě pokryl domácí brankář. V 15. minutě vedli slávisté 7:1 a na řadu musel přijít oddychový čas. Po něm se naše hra zlepšila a dostali jsme se na stav 9:6. Bohužel v tu chvíli přišla série neproměněného trháku a ztrát míčů v útoku, které soupeř bez milosti trestal. Poločas tak skončil zaslouženou prohrou 14:7.
Do druhého poločasu jsme vstoupili špatně a soupeř si postupně vypracoval náskok 18:9 a vypadalo, že už žádná zápletka se konat nebude. Domácí ovšem začala trápit naše vysunutá obrana a plných 15 minut se jim nepodařilo vstřelit branku. Nám se z obrovského množství šancí podařilo vytěžit pouze 5 branek, ale i tak to bylo hratelných 18:14. Za tohoto stavu jsme házeli další sedmičku a soupeř hrál navíc v oslabení. Sedmičku jsme ovšem neproměnili a soupeři se podařilo třikrát v řadě skórovat z prostoru pravého křídla a bylo po zápase. Nezabalili jsme to, ale prostě vlastní marnost nad námi zvítězila. V koncovce už jsme stříleli, jak u Verdunu, ale když to nepadá, tak to nepadá. Soupeř tak pohodlně navýšil svůj náskok na konečných 25:16.
Čekali jsme úplně jiný zápas a frustrace z jeho průběhu je obrovská. Slavia nás zaskočila skvělým začátkem a pak jsme se do toho nebyli schopní dostat. Naše koncovka byla žalostná a trpělivost bylo slovo, na které jsme v neděli zapomněli. Soupeři nezbývá než poblahopřát, protože odehrál kvalitní utkání, ale největší zásluhu na jeho jednoznačné výhře má Petr Kovanda v brance, který z nás udělal zoufalce.
Na Slávii jsme nepředvedli v dobrém světle. Chybělo tomu větší nasazení v obraně, lepší hra v útoku a celkově to prostě nebyly Libčice z posledních kol. Z hráčů, na kterých naše hra má stát, se utkání nevydařilo nikomu. Můj výkon v brance byl jedním slovem tragický a ostatní na tom nebyli o mnoho lépe. Velká omluva patří všem příznivcům, kteří si našli cestu a pak museli vytrpět tuhle bídu.
Spadli jsme na zem a musíme co nejdříve opět získat zdravé sebevědomí. S touhle hrou se můžeme se strachem a obavami vrátit do SRL. V příštím kole nás čeká poslední Most, který dosud nezískal ani bod. Vítězství se jeví jako povinné, ale pokud já se nenaučím chytat a kluci střílet branky, tak…
Statistiky z utkání: http://www.muzi.chf.cz/match_report.aspx?id=15683&cmpid=52
Je pravda,ze jsme se zrovna v nejlepsim svetle nepredvedli.O to vic by nas mel vcerejsi vykon nakopnout dopredu a do dalsich zapasu z nas udelat zase jednotny celek a ne trapici se jednotlivce. Mic je kulatej a doufam ze jsme si vcera vybrali svou slabou chvilku.
Tak to doufejme vsichni…. protoze jestli tohle nebyla slabsi chvilka tak bych ji nechtel nikdy zazit 🙂
No ja to stesti ted monemtalne s tim behanim nemam, tak jsem si chtel spravit chut aslepon peknou hazenou mych spoluhracu. No priznam se, ze po zapase jsem chtel spachat sebevrazdu skulenim se z hornich schodu dolu na palubovku 🙂
Vykon v nekterych pasazich neni az tak spatny, ale myslim, ze nam stale chybi 2-3 kombince, ktere se daji zahrat, kdyz to tam nepada spojkam a nevime, co vymslet na obranu. Ale to se lehce rika, lidi se musi sejit na treninku.
Nad cim jsme nevericne kroutili hlavou v hledisti bylo mnozstvi nepromenenych vylozenych prilezitosti, jako jsou trhaky, naskoky a sedmicky, tim se ten cely zapas prohral.
No ale hlavy vzhuru, at muzem zase po domacim zapase oslavit vitezstvi mokrym hrdlem .)
V kazdom pripade, v sporte je to ako v zivote, je to synusoida, ktoru ide len velmi tazko ovplyvnit. Ja osobne si myslim, ze si jeden z najlepsich brankarov, na akych som kedy mohol strielat. Hadzat si popol na hlavu nemusite, ste jedno muzstvo, s jednym cielom a vsetci do jedneho na treningu makate. Niekedy to proste nejde…myslim, netreba zit z minulosti, treba ju mat v pamati, ale na kazdy zapas nastupit akoby bol ten prvy a najtazsi.
Ja a mnoho ludi je na Vas pysnych aku hru predvadzate, kazdy z Vas je rovnako velka osobnost timu a vsetci viete neskutocne bojovat. Necitte sa porazeni, pretoze mate vsetci jedno velke stastie, mozete behat, hrat, strielaz goly a mozete sa bavit z hry.
Nestratili ste ani jedneho priaznivca a v buducnosti Vam ich este urcte vela pribudne….a ako hovori jedna znama…Ak nejde o zivot, jde o hovno….
Díky Peťo za komentář a povzbuzení. Poslední věta je svatá pravda. Hrajame házenou pro radost, ale občas je z toho deprese 🙂