Další ukázkou celoživotní lásky k házené je medailonek Antonína Česáka. Tonda začínal jako většina libčických házenkářů od přípravky, po více než 50 letech se stále házené aktivně věnuje, jen zařazení do kategorie se zastavilo na označení stará garda. Do svého házenkářského životopisu si zapsal i etapu trénování žáčků, kteří aktuálně hrají za Áčko. Po skončení aktivní kariéry pokračuje ve službách libčické házené z pozice bouřlivého pořadatele a člena výboru Sokola. Svůj zápal pro házenou ukazuje i v přiloženém videu.
1) Jak dlouho pracuji pro libčickou házenou a jak jsem se k „bafuňařině“ dostal?
Stal jsem se házenkářem, když mi bylo 6. Začínal jsem v přípravce pod vedením trenéra Vojty Mádla „dej mu pánbůh lehkou zem“. Asi za rok, tedy v sedmi-osmi jsem se stal klasickým mladším žákem. Chodilo nás trénovat kolem pětadvaceti kluků. Házená v Libčicích byla vyhlášeným sportem už tenkrát a s velkou tradicí. Při přestoupení do starších žáků nás začal trénovat pan Venclíček. Házená nás bavila. V dorostu nás pak přebral trenér Jiří Srba. Nebylo nás už dvacet pět hráčů, ale tak jeden dva na střídání. Nějaké úspěchy ale byly. Jako dospělec jsem dlouho hrál za muže na pozici pivota, stále pod trenérskou taktovkou Jirky Srby. I v mém pokročilém házenkářském věku, kdy do A mužstva nastoupili mladší hráči, jsem stejně zůstal házené věrný a dodnes s „bývalými hráči“ tvoříme partu. Nejen že si chodíme aktivně zatrénovat, občas i turnajově zahrát, ale hlavně se snažíme podporovat chod celého oddílu. Tímto tedy zároveň odpovídám na otázku, jak jsem se k „bafuňařině“ dostal a kdybych vše měl shrnout do jedné věty, řekl bych, že se kolem libčické házené točím už pěkných 50 let!
2) Co je vlastně mojí náplní práce? Jaké činnosti zastávám v rámci chodu oddílu a jaké povinnosti mám během zápasu?
Jsem členem výboru Sokola Libčice, prostřednictvím výboru podporuji činnost našeho oddílu házené. Pravidelně dělám pořadatele při všech domácích zápasech a když situace dovolí, není to sice moje povinnost, ale v průběhu zápasů rád a hlasitě povzbudím libčický tým k dosažení ještě lepšího výsledku.
3) Jaká budoucnost čeká oddíl v nejbližších letech? Jaké vidím pro oddíl vyhlídky do budoucna?
Jako nezdolný optimista si myslím, že v nejbližších letech se náš druholigový tým umístí v tabulce úplně nejvýše a pak se možná udrží nějaký čas i v první lize. Teď jsem zveřejnil svoje tajné přání, tak se kluci máte co snažit!
4) Na jaké období libčické házené nejraději vzpomínám a proč?
Moc rád vzpomínám na všechno, co kdy v Libčicích souviselo s házenou, do dneška se rok co rok těším na posvícenské turnaje, na všechny ty „zahajovačky“ a „rozlučky“ se sezónami, nelítostné souboje speciálně třeba s Kladeňáky, na různé zájezdy (i zahraniční už za totálu – NDR!), … dál bych mohl jmenovat vyhlášený grilovací makrelový turnaj v Lounech a milion dalších házenkářských akcí, které jsem měl moc rád (vždy samozřejmě spolu s dobrým pivem). Ovšem úplně nejraději vzpomínám na časy, kdy jsme spolu s Fandou Weignerem trénovali přípravku a žáčky. Někteří z našich hráčů v dorostu pak hráli dokonce za prvoligovou Duklu Praha.
5) Vzkaz pro fanoušky?
Fanouškové, druhá liga je druhá liga! Choďte častěji a v hojnějším počtu na zápasy. Podpoříte naše libčické borce, ta podívaná vždycky stojí za to! Mexickou vlnu určitě využijeme hned při výhře s Kolínem třiadvacátého listopadu.
[youtubegallery]http://www.youtube.com/watch?v=tTmDg7o8JSs[/youtubegallery]
Otázky od Davida Šráma:
1) Kdo je/byl váš nejoblíbenější hráč Tj Sokol Libčic?
Mám dva typy: jednoznačně – Štěpán Hřebejk starší – nejlepší přihrávač a Jarda Kiselica – nejlepší brankář.
2) Na jakého soupeře se nejvíce těšíte?
Těším se hodně na druholigového soupeře Prahu 4, konečně jsme je prvně porazili, je to výzva zas pro příště. Za mužstvo bývalých hráčů mohu odpovědět, že se vždycky znovu nejvíc těším na turnajového soupeře Dukla Praha, vítěz Poháru mistrů evropských zemí.
3) Jakého hráče byste nejraději viděli v Libčických barvách?
Přál bych našim klukům do týmu druhou „ostrou spojku“ Filipa Jíchu.
4) Jaký největší zážitek jste u stolku zažili?
Můj největší a nezapomenutelný zážitek „od stolku“ se stal už před několika mnoha lety, a to když jsme drželi s nejmenovaným kolegou časomírou namísto dvě minuty celých pět minut na trestné lavici vyloučeného protihráče. Vyhráli jsme o dva góly, dodatečné PARDON!
5) Jaká je vaše nejoblíbenější předzápasová písnička z repertoáru Martina Doubka?
Nemohu si úplně přesně vybavit název písně, ale podle melodie určitě všichni poznáte, o kterou že se to písničku jedná:
bum bum bum bim, bum bum bum bim, bum bum bum bim, bum bum bum bim, … , …, …