Čas od času se mě někdo zeptá, proč hraju házenou. Obvykle odpovídám bez dalšího rozvádění, že mě to baví. Někomu to stačí, někdo se ale zeptá, co mě na tom baví. I na tuto otázku jsem připravený a rád doplňuji, že miluju ten pocit během zápasu plného emocí, nasazení, férové tvrdosti a touhy po vítězství. Ano, každý zápas takové parametry nemá. O to jsem ale radši, že v neděli jsem zase jeden takový hrál. Zápasy s Prahou 4 jsou právě těmi adepty, kde je dobrá šance, že to bude jiskřit, bude se hrát na doraz, vzplanou emoce, jeden tým se nakonec bude obrovsky radovat a druhý si vypije kalich hořkosti do úplného dna.
Začátek zápasu byl v rozpisu uveden na neděli od 19:30. Trochu pozdní čas přinesl prakticky volný víkend, na druhou stranu také delší čekání na prestižní duel. Do haly jsme přijeli s nelichotivou bilancí pouze jedné remízy ze vzájemných zápasů na palubovce Prahy 4. Bylo tedy co vylepšovat. I z tohoto pohledu bylo jasným předzápasovým pokynem vstoupit do zápasu koncentrovaně a nedovolit soupeři odskočit na větší rozdíl branek, který bychom dle zkušeností z minulých zápasů již těžko stahovali.
Do zápasu jsme tedy vstoupili koncentrovaně, ale také poměrně nervózně. Výsledkem bylo několik nevynucených technických chyb, které soupeř, jak je jeho zvykem, trestal dlouhou přihrávkou na startující křídla a zakončením z rychlého útoku. Obrana na postupný útok soupeře sice fungovala, ale hra na opačné straně hřiště postrádala dynamiku a nápad. Praha 4 tak postupně přidávala jednoduché góly a zvyšovala svůj náskok na poločasových 17:14. V ten moment věrní libčičtí diváci na tribuně asi vzpomínali na podobný průběh uplynulých vzájemných střetnutí. S Libčicemi to nevypadalo dobře.
Poločasová přestávka byla tím momentem, kdy v šatně zaznělo několik ostřejších slov. Celkově slušně řečeno jsme se shodli, že takto se nebojuje o první výhru na půdě Prahy 4 a musíme přidat trochu toho srdíčka. Z taktického hlediska jsme chtěli pokračovat v dobré obraně a vyrážet do rychlého přechodu.
Obraz hry druhého poločasu se opravdu postupně měnil. Praze 4 docházel v útoku dech a Libčice začaly přebírat iniciativu. Se změnou skóre se ruku v ruce měnila i atmosféra na hřišti. Bojovalo se o každý centimetr brankoviště a přesný zásah do sítě následovala patřičná hlasitá oslava střelce. Do dění se zapojili i diváci mohutným povzbuzováním a nutno říci, že neznalý kolemjdoucí by si myslel, že domácími jsou Libčice. Atmosféra se dala krájet a dvojice rozhodčích měla místy plné ruce práce na hřišti i mimo něj.
Vyvrcholením libčického snažení byla poslední desetiminutovka zápasu, kdy se Libčice zaslouženě ujaly vedení a pár minut před koncem šly do tříbrankového vedení. V posledních vteřinách Praha 4 již jen korigovala výsledek a Libčice tedy poprvé v historii vyhrály na Děkance, a to nejtěsnějším rozdílem 26:25.
V tomto zápase nelze vyzdvihnout jednotlivce. Jednalo se totiž o týmový výkon, kdy každý hráč přidal svůj kousek skládačky do konečné mozaiky. Těžko také popisovat emoce po závěrečném hvizdu. Byla to prostě paráda. Sport nepřináší vždy jen ty hezké momenty, ale tentokrát jsme si to dokonale užili.
Na jednom zápase ale celou sezónu nepostavíme, proto se musíme soustředit již na další kolo, ve kterém na domácí palubovce přivítáme soupeře z Plzně, tentokrát tým VŠ Plzeň. Výhru z Děkanky nyní potřebujeme potvrdit, takže se zase jedná o důležitý zápas, ostatně jak jinak :-). Úvodní hvizd v neděli 17:00, autobus z Libčic odjíždí 15:15. Přijďte nás podpořit!