Poslední podzimní kolo přineslo body z Plzně i peníze na dobrou věc

Do zimní přestávky jdeme na průběžném třetím místě se 13 body za šest vítězství, jednu remízu a čtyři prohry. Rozhodla o tom naše nejtěsnější možná výhra v posledním podzimním kole na půdě VŠ Plzeň. Soupeři jsme tak dokonale oplatili vyřazení v zářijovém 2. kole Českého poháru, kdy se naopak radoval z vítězství o jediný gól on.

Zatímco dva body tentokrát putovaly do Libčic nad Vltavou, v Plzni zůstanou alespoň peníze, jimiž členové našeho klubu přispěli na sbírku pro Tomáše Matoušíka. Tento osmnáctiletý člen družstva staršího dorostu Talentu Plzeň utrpěl letos v létě při dopravní nehodě vážné zranění, jež ho upoutalo na invalidní vozík. Tomáš se ale rozhodl s osudem poprat a žít dál jako sportovec. K tomu ovšem potřebuje speciálně upravený vozík, na jehož pořízení peníze ze sbírky poputují.

Teď se ale ještě na skok vraťme k zápasu s VŠ Plzeň, protože ve sportovní hale U Borského parku se tentokrát děly věci, které se v házenkářské druhé lize jen tak nevidí. Že má soupeř své kvality, ačkoli se nachází na průběžném posledním místě tabulky, jsme věděli. Vždyť v řadě utkání podlehl soupeřům jen o gól nebo o dva a v minulém kole dokonce obral o bod suverénního lídra z Mostu. Že bude mít VŠ Plzeň o motivaci postaráno, protože poslední zkrátka nechce být nikdo, jsme věděli také. To, co se událo v první čtvrtině zápasu, se tak rozhodně nedá vysvětlit podceněním soupeře.

Přesto ve 13. minutě utkání svítilo na ukazateli skóre 7:0 pro domácí VŠ Plzeň. Ačkoli jsme si šance vytvářeli, jednu po druhé jsme zahazovali. Buď se blýskl dobrým zákrokem plzeňský brankář, nebo jsme pro jistotu vůbec netrefili zařízení. Navíc nám nefungovala ani obrana, a tak se domácí mohli bez větší námahy prosazovat z křídel i spojek.

Ačkoli by se leckomu zvenčí mohlo zdát, že po takto katastrofálním úvodu už je o vítězi rozhodnuto a dál není o co hrát, každý sportovec ví, že se nevyplácí vzdávat se předčasně. A tak by se poraženecká nálada v našem týmu hledala i za stavu 7:0 těžko. Jen jsme se potřebovali konečně na něčem chytit. Naši střeleckou mizérii prolomil až ve 13. minutě Michal Horejš, ale i poté si VŠ Plzeň dokázala sedmigólový náskok udržet. Ještě ve 21. minutě vedla 11:4.

Pak ale přišla podobná série jako na začátku, jen s tím rozdílem, že tentokrát jsme se dostali na koně my. Klíčem k úspěchu bylo výrazné zlepšení v obraně, kde jsme dostávali soupeře pod čím dál větší tlak. Plzeňští, kterým zjevně v závěru poločasu rychle ubývaly síly, nám lacino odevzdali hned několik míčů, které rychle putovaly dopředu. Většinou byl na konci celé akce Antonín Šimon Stárka, který už si dokázal poradit a dopravit míč za záda soupeřova brankáře. Šestigólová šňůra mezi 21. minutou a poločasovou přestávkou znamenala snížení na 11:10 a rázem jsme byli zpátky ve hře. Kdo by to byl ještě o deset minut dříve řekl?

Ačkoli byli plzeňští psychicky dole, protože to byli oni, kdo promrhal sedmigólový náskok, nemohli jsme počítat s tím, že by snad soupeř nastoupil do druhé třicetiminutovky odevzdaně. Hned zkraje druhého dějství jsme měli parádní šanci na vyrovnání, ale brankář Plzně byl proti. Proto jsme si na nerozhodný stav museli počkat až do 38. minuty, kdy na 14:14 srovnával znovu Stárka. Plzni se sice vzápětí podařilo znovu odskočit do dvougólového vedení, jenže odpověď v podobě hned třígólové série nám přinesla ve 47. minutě poprvé v zápase vedení (16:17). Svůj podíl na tom měl i Michal Šimánek v naší brance, který nás během druhé půle mnohokrát podržel.

Plzeň i přesto brzy vyrovnala a na každý náš další gól dokázala odpovídat až do 49. minuty. Ne a ne se soupeři utrhnout. A nepovedlo se to ani poté, co jsme v 53. minutě odskočili do dvougólového vedení. VŠ Plzeň se góly Bejvla ze sedmimetrového hodu a Čiviše dokázala do 57. minuty znovu dotáhnout. Nejen všechny hráče, funkcionáře a diváky, ale také rozhodcovskou dvojici Měšťánek – Veselý, jež měla celé utkání pevně pod kontrolou, tak čekal pořádně vypjatý závěr. V něm jsme získali brzy navrch my, když se trefil Weigner a o chvíli později bylo po gólu Stárky z levého křídla ještě veseleji. Plzeň sice dokázala brankou Bejvla ještě zkorigovat na 22:23 a měla k dispozici ještě závěrečný útok, ten už ale nic dalšího nepřinesl, a tak byla odměna za bojovný výkon až do posledních chvil dvoubodová.

Po zápase jsme v šatně na oslavy vítězství navázali sbírkou pro Tomáše Matoušíka. Ke třem tisícům korun v hotovosti se zatím přidalo ještě bezhotovostních 2 500 od těch, kteří s námi do Plzně přijet nemohli. Za oddíl Libčice nad Vltavou tak poputuje na dobrou věc nejméně 5 500 korun.

Závěrem bychom rádi všem členům házenkářského oddílu TJ Sokol Libčice nad Vltavou, jejich rodinným příslušníkům, fanouškům i všem ostatním, kteří libčickou házenou podporují, popřáli příjemné prožití vánočních svátků a do nového roku 2020 jen to nejlepší!

Start a Conversation

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *