V článku najdete jak vidí podzim Martin Breyl.

Jako hrajícímu trenérovi mi přísluší role hodnotitele uplynulé poloviny sezóny. Vzhledem k tomu, že jsem na výsledcích týmu zainteresovaný i jako hráč pokusím se být co nejvíce objektivní a tentokrát komentovat Sokol Libčice z pozice trenéra. Rozhodl jsem se rozdělit hodnocení do dvou částí, jedna je statistická a vychází teda z čísel, které jsou k dispozici po odehraných 11 kolech, ta druhá je spíš „soft“ a teda snaží se hodnotit to, co do čísel vtěsnat nejde. Co nám teda hovoří statistiky? V celkové tabulce nám patří 3.místo se 17 body za remízu a 2 prohry, to je výrazný posun proti minulé sezoně kdy jsme se pohybovali v sestupem ohrožené části tabulky. Dá se říct, že je to proto, že jsme začali vyhrávat taky venku, to je ale jenom následek několika věcí, které popíšu v „soft“ části hodnocení. Poměr vstřelených a obdržených branek je 298:255, to znamená 5. nejlepší útok ligy a 2. nejlepší obrana. Náš průměrný výsledek za zápas je tedy 27:23. Pro srovnání Praha 4, vítěz podzimu má průměrný výsledek 32:25 a Dvůr Králové, hrající v minulé sezoně 1. Ligu, má průměrné skóre 23:23. Za nás je 23 obdržených branek na zápas velmi slušná statistika, bohužel 27 vstřelených branek je za očekáváním. Na útočné fázi musíme zapracovat, jak na rychlém útoku, tak na proměňování vyložených příležitostí. Například průměrně dáváme 2 sedmičky na zápas a celkem jsme jich dali 23 co je jen mizivé procento ze všech, které jsme házeli. Náš nejlepší střelec 7-metrových hodů Ondřej Tichý má 9 branek ale Karel Stůj z Prahy 4 jich má na kontě 22. Další zajímavý ukazatel jsou poločasová skóre. Jsme nejlepší tým v první půli, kdy máme jen jednu prohru, na druhou stranu druhé půle jsme vyhráli jenom 4, jednu remizovali a 6 prohráli! Celkový rozdíl skóre za druhé poločasy máme +3 branky. Víc než polovinu branek nastříleli tito hráči: Lukáš Weigner 41, Martin Breyl 41, Petr Česák 37 a Martin Krempa 35. Je nutno dodat, že Lukáš chyběl v posledních 3 zápasech. Bohužel nemám gólmanské statistiky ale naše jednička Ondřej Kříž by patřil z hlediska úspěšnosti zákroků ke špičce ligy. Odrazem toho je i náš nízký počet obdržených branek na jeden zápas. Určitě jsem vynechal ještě spoustu dalších možných ukazatelů ale i vzhledem k délce článku se pomalu přesunu k další části. Dlouho jsem přemýšlel čím začít toto „soft“ hodnocení a co je vlastně to nejdůležitější než vás utopit v detailech a nakonec jsem zvolil to co je vidět i v úvodu statistické části. Je to celkový posun, který nastal v hlavách a myšlení hráčů. Druhá liga je mix ex-extraligových hráčů a nadějných juniorů a hlavně zápasy u soupeře jsou vždy vyrovnané. To co rozhoduje je disciplína a chuť po vítězství, dodržení pokynů….v minulé sezoně jsme opakovaně těsně prohráli vinou špatné hry, protože jsme nedokázali realizovat „náš styl házené“. Nemůžu říct, že v této sezóně produkujeme hru bez chyb ale je vidět, že hráčům nechybí sebevědomí a v době, kdy hra nefunguje, dokážeme zabrat a těsný výsledek ubránit. Oceňuji, že základní pravidla, která jsme si nastavili, fungují a hráči je dodržují. Začíná to například srazem na zápas hodinu před utkáním atd. Slabší stránku vidím v tréninkové docházce, máme skupinu hráčů, kteří trénují pravidelně a je to následně i vidět na jejich připravenosti k zápasu, máme ale i skupinu, která by nejraději studovala házenou v tramvaji cestou do práce. To se nám vrací v zápasech kdy je potřeba zabrat celých 60 minut a tito hráči se střídají jako sprinteři na štafetě. Spolupráce v útočné fázi, jak v přechodu do útoku a jeho založení tak v postupném útoku je pro nás stále pole neorané. Potenciál, který máme v jednotlivcích, stále nedokážeme využít naplno jako kolektiv. Je to jedna z věcí, na kterou se zaměříme v zimní přípravě. Částečně je to dané variabilní sestavou v útoku a novými hráči, rozhodující je ale věřit věcem, které fungují a použít je právě v momentě kdy se úplně nedaří. Poslední „Faktor X“ je týmový duch. Všichni máme práci nebo školu a někteří i rodiny a děti. Hrát házenou a hrát dobrou házenou, která baví nás i lidi, je náročná věc, která si vyžaduje často odříkání a omluvenky z rodinných oslav, posezení s přáteli atd. Porce 11 zápasů, k tomu pravidelné tréninky a letní soustředění, rovná se spoustě času stráveného na hřišti se stále stejnými lidmi. Není každý den ideální a jako v každém kolektivu dojde i na těžší chvilky, dovolím si napsat, že my jsme je zatím vždy zvládli a já si toho cením. Vzhledem k tomu, že nemám patent na moudro a při čtení vás určitě napadnou věci, které jste si všimli vy a já jsem je nenapsal, využijte klidně možnost napsat komentář a vyjádřit tým svůj názor resp. pohled na věc. Blíží se svátky a já závěrem všem hráčům, funkcionářům, divákům a dalším s Libčickou házenou spojeným lidem přeju jejich hezké prožití. Myslím, že je dobře, dát si chvilku od házené pauzu než nám v únoru začne druhá část sezony. Hráči to využijí i na doléčení drobných zranění, vedení týmu na přípravu plánu zimní přípravy. Těším se v roce 2013 na dobrou a zajímavou házenou, která bude bavit jak diváky, tak hráče na hřišti. Hrající trenér Maťo