Po posvícení přijde sračka a tohle byla pořádná jízda. Domácí zápas s Plzní jsme totálně nezvládli a těžko se hledají pochopitelné důvody. Mohlo by se mluvit o absenci hráčů nebo o poklesu formy. Nic z toho ale řešit nebudu. Utkání jsme prostě nezvládli po mentální stránce a všechno na hřišti tomu odpovídalo.

Continue reading „Jednou jsi nahoře, s Plzní jsme byli dole“ →

Čas od času se mě někdo zeptá, proč hraju házenou. Obvykle odpovídám bez dalšího rozvádění, že mě to baví. Někomu to stačí, někdo se ale zeptá, co mě na tom baví. I na tuto otázku jsem připravený a rád doplňuji, že miluju ten pocit během zápasu plného emocí, nasazení, férové tvrdosti a touhy po vítězství. Ano, každý zápas takové parametry nemá. O to jsem ale radši, že v neděli jsem zase jeden takový hrál. Zápasy s Prahou 4 jsou právě těmi adepty, kde je dobrá šance, že to bude jiskřit, bude se hrát na doraz, vzplanou emoce, jeden tým se nakonec bude obrovsky radovat a druhý si vypije kalich hořkosti do úplného dna.

Continue reading „Odčarovali jsme kouzlo Děkanky“ →

Zápasový rytmus neděle – středa – neděle vyvrcholil včera ligovým zápasem se Sokolem Vršovice. Jednalo se tak o další z těžkých zápasů v řadě. Vzájemná bilance obou týmů je jako na houpačce, domácí zápasy zvládáme, venkovní střetnutí nám hrubě nevycházejí. Tentokrát jsme hráli doma, k vítězství jsme byli tedy snad blíže.

Continue reading „Sokol Vršovice odjel s nepořízenou“ →