Se snahou konečně prolomit nezdary z venkovních utkání jsme zavítali do haly pražské Slavie. Poslední dvě střetnutí venku jsme nehráli špatně, ale vždy z toho byla prohra o branku.Do utkání jsme nastoupili odhodlaně a s nasazením. Bohužel to dlouho nevydrželo…
Už na začátku jsme neproměnili sedmičku a trhák a to byla předzvěst, toho co se bude dít po celý zápas. Soupeř se snadno prosazoval kombinační hrou a přechodem do útoku. Vše co mu vypadlo z ruky směr brána, také v bráně skončilo. V útoku jsme se nebyli schopní prosadit na brankovišti a střely z větší dálky spolehlivě pokryl domácí brankář. V 15. minutě vedli slávisté 7:1 a na řadu musel přijít oddychový čas. Po něm se naše hra zlepšila a dostali jsme se na stav 9:6. Bohužel v tu chvíli přišla série neproměněného trháku a ztrát míčů v útoku, které soupeř bez milosti trestal. Poločas tak skončil zaslouženou prohrou 14:7.
Do druhého poločasu jsme vstoupili špatně a soupeř si postupně vypracoval náskok 18:9 a vypadalo, že už žádná zápletka se konat nebude. Domácí ovšem začala trápit naše vysunutá obrana a plných 15 minut se jim nepodařilo vstřelit branku. Nám se z obrovského množství šancí podařilo vytěžit pouze 5 branek, ale i tak to bylo hratelných 18:14. Za tohoto stavu jsme házeli další sedmičku a soupeř hrál navíc v oslabení. Sedmičku jsme ovšem neproměnili a soupeři se podařilo třikrát v řadě skórovat z prostoru pravého křídla a bylo po zápase. Nezabalili jsme to, ale prostě vlastní marnost nad námi zvítězila. V koncovce už jsme stříleli, jak u Verdunu, ale když to nepadá, tak to nepadá. Soupeř tak pohodlně navýšil svůj náskok na konečných 25:16.
Čekali jsme úplně jiný zápas a frustrace z jeho průběhu je obrovská. Slavia nás zaskočila skvělým začátkem a pak jsme se do toho nebyli schopní dostat. Naše koncovka byla žalostná a trpělivost bylo slovo, na které jsme v neděli zapomněli. Soupeři nezbývá než poblahopřát, protože odehrál kvalitní utkání, ale největší zásluhu na jeho jednoznačné výhře má Petr Kovanda v brance, který z nás udělal zoufalce.
Na Slávii jsme nepředvedli v dobrém světle. Chybělo tomu větší nasazení v obraně, lepší hra v útoku a celkově to prostě nebyly Libčice z posledních kol. Z hráčů, na kterých naše hra má stát, se utkání nevydařilo nikomu. Můj výkon v brance byl jedním slovem tragický a ostatní na tom nebyli o mnoho lépe. Velká omluva patří všem příznivcům, kteří si našli cestu a pak museli vytrpět tuhle bídu.
Spadli jsme na zem a musíme co nejdříve opět získat zdravé sebevědomí. S touhle hrou se můžeme se strachem a obavami vrátit do SRL. V příštím kole nás čeká poslední Most, který dosud nezískal ani bod. Vítězství se jeví jako povinné, ale pokud já se nenaučím chytat a kluci střílet branky, tak…
Statistiky z utkání: http://www.muzi.chf.cz/match_report.aspx?id=15683&cmpid=52
Podobné články:
Je pravda,ze jsme se zrovna v nejlepsim svetle nepredvedli.O to vic by nas mel vcerejsi vykon nakopnout dopredu a do dalsich zapasu z nas udelat zase jednotny celek a ne trapici se jednotlivce. Mic je kulatej a doufam ze jsme si vcera vybrali svou slabou chvilku.
Tak to doufejme vsichni…. protoze jestli tohle nebyla slabsi chvilka tak bych ji nechtel nikdy zazit
No ja to stesti ted monemtalne s tim behanim nemam, tak jsem si chtel spravit chut aslepon peknou hazenou mych spoluhracu. No priznam se, ze po zapase jsem chtel spachat sebevrazdu skulenim se z hornich schodu dolu na palubovku
Vykon v nekterych pasazich neni az tak spatny, ale myslim, ze nam stale chybi 2-3 kombince, ktere se daji zahrat, kdyz to tam nepada spojkam a nevime, co vymslet na obranu. Ale to se lehce rika, lidi se musi sejit na treninku.
Nad cim jsme nevericne kroutili hlavou v hledisti bylo mnozstvi nepromenenych vylozenych prilezitosti, jako jsou trhaky, naskoky a sedmicky, tim se ten cely zapas prohral.
No ale hlavy vzhuru, at muzem zase po domacim zapase oslavit vitezstvi mokrym hrdlem .)
V kazdom pripade, v sporte je to ako v zivote, je to synusoida, ktoru ide len velmi tazko ovplyvnit. Ja osobne si myslim, ze si jeden z najlepsich brankarov, na akych som kedy mohol strielat. Hadzat si popol na hlavu nemusite, ste jedno muzstvo, s jednym cielom a vsetci do jedneho na treningu makate. Niekedy to proste nejde…myslim, netreba zit z minulosti, treba ju mat v pamati, ale na kazdy zapas nastupit akoby bol ten prvy a najtazsi.
Ja a mnoho ludi je na Vas pysnych aku hru predvadzate, kazdy z Vas je rovnako velka osobnost timu a vsetci viete neskutocne bojovat. Necitte sa porazeni, pretoze mate vsetci jedno velke stastie, mozete behat, hrat, strielaz goly a mozete sa bavit z hry.
Nestratili ste ani jedneho priaznivca a v buducnosti Vam ich este urcte vela pribudne….a ako hovori jedna znama…Ak nejde o zivot, jde o hovno….
Díky Peťo za komentář a povzbuzení. Poslední věta je svatá pravda. Hrajame házenou pro radost, ale občas je z toho deprese