PILOTNÍ PROVOZ
Na webu se usilovně pracuje. Obsah bude průběžně doplňován. Zásadní změnou projde i design celého webu. Většina odkazů je momentálně nefunkčních. Nápady a připomínky můžete posílat na email: info@sokollibcice.cz.
Házená mladších žáků aneb nábor dětí stále pokračuje
Exkluzivně pro web házené. Článek vyjde v listopadovém čísle LN.
Na první pohled vypadá vše ideálně: mládežnický oddíl házené má první rok tvrdého tréninku za sebou a rovnýma nohama skočil do kolotoče mistrovských zápasů sezóny 2009/2010. Zdaleka se však neblýská na lepší časy tak intenzivně, jak bychom si asi všichni přáli, a stále řešíme několik základních problémů, které v důsledku rozhodují o budoucnosti celé libčické házené.
Aktuálním problémem číslo jedna je nedostatečný počet dětí, který limituje především během tréninků, kdy je téměř nemožné poskládat dva týmy (14 dětí) k nácviku hry „na dvě branky“. Na druhou stranu je dostatek prostoru a času na individuální přístup ke každému svěřenci. Z těchto důvodů rádi přivítáme další děti, které by si chtěly vyzkoušet netradiční sport na vlastní kůži. Začít s házenou je totiž možné v každém věku a při troše snahy a zájmu není problém během několika týdnů dohnat uplynulý rok. Aktuálně trénujeme ročník 1998 a mladší (chlapce i dívky dohromady), výjimky jsou možné.
Dalším problémem, který má přímý vliv na počet dětí, je jejich vysoká obměna. Těší nás, že házenou si chce vyzkoušet mnoho libčických ratolestí, ale obyčejně celá aktivita končí po několika málo trénincích. V praxi to znamená, že téměř každý měsíc pracujeme s jiným týmem a je pochopitelné, že tento fakt se následně negativně promítá i do celkového progresu házenkářské vyspělosti týmu. Nejvyšší odliv dětí jsme kupodivu zaznamenali v květnu a červnu, před koncem školního roku. Tuto skutečnost přičítám dvěma okolnostem. Za prvé skončily děti, které házenou chtěly jen „vyzkoušet“, a za druhé se, dle mého názoru, na (ne)účasti podepsalo slunečné počasí. Je pochopitelné, že v horkém dni je na první pohled lepší ležet doma u bazénu, než se honit na rozpáleném hřišti za míčem.
Sám si vzpomínám, jak jsem jako malý kluk celé léto stávkoval, že mě už nebaví poslouchat, jak mám běhat, kam střílet a kdesi cosi. Nakonec jsem se ale k házené vrátil a do dnešních dnů tohoto rozhodnutí nelituji, ba naopak. Házená je pro mě již 18 let sportem číslo 1 a během této doby jsem měl možnost zažít nespočet skvělých tréninků, zápasů a turnajů, během kterých jsem poznal mnoho fajnových lidí, a s některými vzniklo přátelství na celý život. Nic z toho by nebylo, kdybych neměl velkou podporu ve svých rodičích, kteří mě ve správný okamžik popostrčili, a u házené jsem zůstal.
V podstatě je jedno, zda synek či dcerka chodí do pěveckého sboru, kroužku kreslení, na fotbal nebo na házenou. Důležitá je pravidelnost, rozvíjený smysl pro povinnost a především úsměv na tváři po návratu z kroužku nebo tréninku. V dnešní uspěchané době si o to více vážíme spolupráce s rodiči, kteří se aktivně podílejí na chodu oddílu. Ať už se jedná o přítomnost na tréninku nebo spoluúčast při dopravě na venkovní zápasy. Všem děkujeme a budeme se snažit zátěž rozdělit, jak jen to půjde, mezi větší počet rodičů.
Dost filosofování. Pojďme se podívat na fakta, konkrétně na uplynulé turnaje, kterých jsme se zúčastnili v rámci podzimní části sezóny. Na úvod je nutné vysvětlit, že soutěž se hraje systémem turnajů, kdy každý tým pořádá jeden turnaj na domácím hřišti a pořádající tým se následujícího turnaje neúčastní. V tomto ročníku jsou přihlášeny tyto týmy: Mladá Boleslav, Sparta Kutná Hora, Jiskra Zruč, Sokol Libčice, Sokol Úvaly a Wendy Mělník.
Čísla hovoří jasně: z 15 odehraných zápasů náš tým vždy odešel poražen. V jednom dechu je však nutné doplnit, že nastupujeme proti týmům, které mají odtrénováno řádově o desítky tréninků více. Absence roků v přípravce a minižácích je bohužel znát. Dalším faktorem je skutečnost, že jako u jediného týmu v soutěži tvoří většinu kostry základní sestavy dívky, a dokonce můžeme postavit kompletní sestavu složenou pouze z děvčat. Z tohoto pohledu to vypadá, že existence čistě ženského týmu ve vyšších kategoriích není nereálná. Na druhou stranu není možné přehlížet také určitá pozitiva. Průměr vstřelených branek na zápas se utkání od utkání zvyšuje a nám trenérům zase dělá radost zlepšující se obraz hry. Celkově převládají kladné pocity a stejné dojmy sdílejí i naši svěřenci, což je pro nás rozhodující.
Nezbývá než pochválit celý tým za předváděné výkony a doufám, že chuť do tréninku nadále vydrží a společně dosáhneme i na první vítězství. Věřím, že to nebude trvat dlouho. V závěru opakuji, že stále nabíráme další děti, bližší informace na klubovém webu www.sokollibcice.cz.
Za oddíl mladších žáků
Petr Česák
(článek byl dokončen 9.10.09)
Ahpj, ja jsem htal v TASHKENTE 10 let fotbal na prvni ligove soutejax na mladších žáků ale ted jsem v praze a chcel by hrat tady nigdo moje pozerat na moi hry a ja byl by velme rad mpje cislo 776655538